Emoční woodoo

Aneb jak zní třetí Newtonův pohybový zákon – akce a reakce? 😀

Dvě tělesa na sebe navzájem působí stejně velkými silami opačného směru. Tyto síly vznikají a zanikají současně.

S druhou větou v tomto případě tak úplně nesouhlasím, protože reakce často trvá i dlouho po té, co je akce už dávno ukončena. 😅 Ovšem to, že na emoci vzniká reakce, kterou máme možnost projevit různými způsoby, to už je věc jiná.

Emoce, která v nás vyvolá žal, vztek, odsuzování, … a kterou vypustíme neřízeně nás často dostává do psychického propadu. Vypadá to si tak, že s malou lopatičkou si hloubíme díru a pak si do ní vlezeme a hloubíme dál. Nadáváme a hloubíme a pláčeme a hloubíme a vyčítáme a hloubíme. A dál, a dál, a dál …

Tímto způsobem se emoce (ne)zpracovává emočně. Ovlivnit reakci, znamená jít na to přes racio. Někdy je to těžké, zvláště u nás žen. 😉 Ale jde to. Je v tom ovšem obrovská míra sebekázně, vůle a oproštění.

Sebekázně – jako – takhle tedy ne.

Vůle – jako – opakované rozhodnutí, že skutečně takhle tedy ne.

Oproštění – jako – vize, jak ano.

A to chce trénink, trénink a co? Trénink. Každý den, v každé situaci pohlédnout na emoce racionálně a abychom nebyli jako stroje, nýbrž přeci chceme býti lidmi, tak na racio zase emočně.

Pokaždé se to nepovede. Nepovede se to 9x z 10ti případů, ale ani v tuto chvíli nepropadejme emočně trudomyslnosti, racionálně to příště zkusíme znovu. Ještě je tam vlastně jeden podstatný faktor a ten je, že to musíme dělat kvůli sobě. Pokud to děláme kvůli někomu jinému, zaprvé to nevydržíme a za druhé je tu velké riziko, že jím začneme opovrhovat. Protože když se nám to nebude dařit, tak si naše emoce, maskované za racio začnou vymýšlet tucty výmluv, proč nám to za to nestojí. 🤯

Proto to musíme dělat pro sebe, protože mi si za to přece chceme stát, chceme toho přeci být hodni. ❤️


Komentář